BEZRUČ Petr
BEZRUČ Petr
Vlastním jménem: Vladimír Vašek
*15. 9. 1867 Opava
+17. 2. 1958 Olomouc
Básník a prozaik
Vladimír Vašek se narodil do rodiny opavského gymnazijního profesora Antonína Vaška, který pro své radikální vlastenecké postoje byl nucen v roce 1873 odejít do Brna. Od roku 1877 navštěvoval P. Bezruč Slovanské gymnázium v Brně. I když studium pro rodinu bylo, velmi nákladné rozhodl se pokračovat ve studiu klasické filologie na pražské univerzitě. V roce 1888 zanechal studií a vrátil se zpět do Brna, kde nastoupil nejdříve jako úředník k Zemskému výboru a o rok později se stal praktikantem na nádražní poště. V říjnu roku 1891 byl jmenován poštovním asistentem v Místku, ale po dvou letech se vrátil zpět do Brna. Zde onemocněl nervovou a plicní chorobou, která se ho držela až do roku 1902. Nemoc byla významným mezníkem v jeho životě. Tehdy totiž padly zábrany a Bezruč se odhalil jako básník. V letech 1899 – 1900 zaslal šéfredaktoru Času J. Herbenovi pod pseudonymem Petr Bezruč většinu básní, které později vytvořily základ Slezských písní. Verše vyvolaly široký ohlas a také zájem o osobu básníka. Nové básně vycházely pod dalšími pseudonymy. V roce 1915 padlo na básníka podezření z autorství dvou protirakouských a proruských básní podepsaných iniciálami v pařížském časopise českých emigrantů (autorem veršů byl J. Grmela). Bezruč byl však zatčen a obviněn z velezrady a vězněn ve Vídni a v Brně. Díky skvěle vypracovanému posudku byl koncem února 1916 propuštěn. Na brněnskou poštu se mohl vrátit až v roce 1918. V roce 1928 odešel do výslužby a pobýval na různých místech. V roce 1939 se usadil v Kostelci na Hané. Zemřel v olomoucké nemocnici. Pohřben byl 21. 2. 1958 v Opavě.
Vztah k jižní Moravě
V roce 1886 se dostal Petr Bezruč jako poštovní asistent brněnské pošty do Kyjova, aby ve dnech 26. až 30. dubna zastupoval poštovního oficiála. P. Bezruč byl i tak krátkým pobytem vtáhnut do života města, kde se řešila politika podzimních voleb, které přineslo vítězství českého zastupitelstva nad doposud německou radnicí. Celý život na Kyjov vzpomínal jako na „město slunečné“ s oslňující barvitostí krojů. Těchto pár dnů mu dalo inspiraci pro vytvoření známé básně Kyjov, která proslavila město a stala se součástí básnické sbírky Slezské písně. Báseň Kyjov byla přeložena do mnoha jazyků a stala se inspirací pro malíře, grafiky a hudebníky. Poprvé vyšla ve slezském Času roku 1903.
V roce 1937 bylo básníkovi Petru Bezruči uděleno čestné občanství města Kyjova a v budově bývalé staré pošty mu byla odhalena pamětní deska.
Anonymně se do zdejšího kraje často vracel, aby toulal se pěšky krajinou kolem Pálavy, Mikulova, Valtic a Lednice. Z Hodonína často chodíval na Slovensko, Kyjovsko, do Hradiště, na Javořinu a Horňácko.
Se zájmem sledoval život na jižní Moravě. Odebíral časopisy vycházející v Břeclavi a Hodoníně. V roce 1933 vydal poprvé nakladatel Alois Kučera z Břeclavi Bezručovy básně inspirované jižní Moravou, které ilustroval hodonínský malíř Jaroslav Dobrovolský.
Dílo: (výběr)
Básně
Jen jedenkrát
Povídky ze života
Přátelům i nepřátelům
Slezské písně
Stužkonoska modrá
Verše starého ještěra
Zpěvy o zemi slunečné
Literatura o autorovi:
Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce: 1. díl A-G. 1. vyd. Praha: Akademia, 1985, 900 s. s. 219 -226.
DUNDĚRA, Jiří. Hrstka osudů. 1. vyd. Kyjov: Kyjovské Slovácko v pohybu, 2010, 207 s. s. 14 – 19. ISBN 978-80-254-8506-4.