červen 2017

Příběh v řeči nepřímé - ZEMANČÍKOVÁ, Alena - 60%

 

O autorce:

Spisovatelka a dramaturgyně Alena Zemančíková se narodila 18. 6. 1955 v Praze. Vystudovala dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Pracovala jako dramaturgyně Západočeského divadla v Chebu, kde byly uvedeny její dramatické práce Putování za štěstím (podle cikánských pohádek), Hra o bratru Františku a jeho sestře Chubově. Od roku 1997 pracovala jako kulturní redaktorka a dramaturgyně v Českém rozhlase Plzeň. Věnuje se literární i divadelní publicistice a kritice. Pravidelně přispívá do Literárních novin. Od roku 2004 se angažuje v literární redakci ČRo Vltava, kde se snaží propojovat klasickou literárně redakční práci s postupy dokumentů a reportáže ve jménu co nejvyšší autenticity rozhlasového tvaru. Knižně debutovala souborem povídek Bez otce. 
 

 

Obsah:

Do pohraničí se v padesátých letech odcházelo kvůli bytu, práci, utíkalo se sem před životními pády a manželskými krachy. Postavami této knihy jsou lidé, kteří zde v době nesvobody hledali nekonvenční život, jiné možnosti a nezávislost. Lidé, kteří tu později ze svých dětí, v dobré víře, vychovali ztracenou generaci outsiderů. Příběh v řeči nepřímé je neobvyklou rodinnou historií prodchnutou rozháranými životy, citovými zmatky, poraněnými srdci, ale také odvahou přijímat rány a vzdorovat. „Při čtení knihy jsem pochopila, že Alena Zemančíková napsala příběh nejen o událostech, ale i úmyslech. Že pro ni, stejně jako pro čtenáře, vyvstává otázka, nakolik zákonité, náhodné nebo prozřetelné jsou jejich důsledky. Já v jejím psaní oceňuji, že se nikdy neuchyluje k zjednodušujícímu hodnocení místa, doby ani děje — natož lidí.“ (Jaroslava Šiktancová)

 

Hodnocení: 60%

Kniha mne zaujala obalem i anotací. Jde o takový „jednoduchý normalizační“ příběh jedné rodiny. Rodinná sága, dalo by se říci, ovšem bez dramatických zvratů a osudů, jen takové plynutí časem. Autorka popisuje snahu hledat nekonvenční styl života, která nevyjde, ztroskotání a partnerské neúspěchy, které rodina dál jako podle vzorce kopíruje v další generaci, plutí systémem i proti němu a nakonec síření se s osudem i ztrátou všech nejbližších.

Mé očekávání podle anotace nevyšlo. Takových rodin bylo, dalo by se říci, tak proč to číst? Ale kdo má rád biografické romány, určitě se začte, já tu knihu nemohla a nemohla dočíst.

 

 

Podobné tituly:

 

Knihu Příběhy v řeči nepřímé přečetla a pro vás ohodnotila Bohdana Kuzmová Křepinská