SKÁCEL Jan

 

*7. 2. 1922 Vnorovy

+7. 11. 1989 Brno

Básník, prozaik a publicista

Jan Skácel se narodil ve Vnorovech v učitelské rodině. Oba jeho rodiče učili na vnorovské základní škole. Z obce se rodina přestěhovala do Poštorné, kde Jan navštěvoval obecnou školu. Gymnázium absolvoval nejdříve v Břeclavi, ale maturitu složil v Brně, kam se celá rodina přesídlila.  Po maturitě v roce 1941 začal pracovat jako uvaděč v kině. Později byl totálně nasazen na práci tunelářského a silničního dělníka v Rakousku. Po skončení druhé světové války studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor češtinu a ruštinu.

Dlouhá léta Jan Skácel pracoval jako redaktor. Nejdříve psal pro brněnskou Rovnost. V letech 1954 – 1963 působil jako redaktor literárně dramatického oddělení Československého rozhlasu v Brně. Na dalších pět let se stal šéfredaktorem časopisu Host do domu. Od roku 1969 byl spisovatelem z povolání.  Za doby normalizace byl po celé desetiletí zakázaným autorem. Jeho díla tak musela vycházet v zahraničním samizdatu, u Škvoreckého v Torontu. Oficiálně směl u nás vydávat až po roce 1981, ale pouze v brněnském nakladatelství Blok.

Jan Skácel debutoval v roce 1938 ve Studentském časopise, přispíval také do časopisů: Rovnost, Blok, Kultura, Literární noviny, Listy, Plamen a dalších. Do literatury vstoupil v roce 1957 sbírkou již vyzrále poezie Kolik příležitostí má růže. Ve svých básních Skácel staví na metafoře, nápovědě, vytváří vnitřně harmonický svět, jehož hlavními body jsou láska, domov, příroda, prostí lidé. Snaží se o zachycení jedinečnosti chvíle. V pozdějším období je ve Skácelových verších cítit sílící pocit bolesti, tíhy, smutku. Nejsou to však tóny zmaru a beznaděje, ale pochopení věčného koloběhu od minulosti k budoucnosti. Poezie se v průběhu let prohlubuje, obrací se k věcem každodenním, objevují se prvky humoru. Mimo vlastní tvorbu uspořádal a komentoval výbory českých básníků.

Za výjimečné dílo se dostalo Janu Skácelovi několik uznání, zejména však v zahraničí. Za rok 1989 Petrarkova cena (Itálie – Lucca), cenu Svazu slovinských spisovatelů (VILENICA 89) a výroční cenu nakladatelství Albatros za verše pro nejmenší.

Jan Skácel zemřel v před večer Sametové revoluce na rozedmu plic a zástavu srdce 7. listopadu 1989 v Brně.

 

Z díla:

Kolik příležitostí má růže (1957)

Co zbylo z anděla (1960)

Hodina mezi psem a vlkem (1962)

Smuténka (1965)

Metličky (1968)

Chyba broskví (Toronto, 1978)

Oříšky pro černého papouška (Hamburk, 1980)

Dávné proso (1980)

Naděje s bukovými křídly (1983)

Kdo pije potmě víno (1988)

Noc s Věstonickou Venuší (výbor, 1990)

Kam odešli laně (1985)

Jedenáctý bílí kůň (1966)

*knihy, které jsou označeny tučně, se nacházejí ve fondu MěK Hodonín

 

Použitá literatura:

SPĚVÁK, Přemysl. Jan Skácel: moravský básník, socialista s lidskou tváří. Slovácko, 2012, roč. 105, č. 6 (7. 2. 2012), s. 1.

Jan Skácel. Obec Vnorovy: oficiální stránky obce [online]. Roman Polášek, 2006-2012 [cit. 2012-07-25]. Dostupné z: http://www.vnorovy.cz/index.php?leva=historie&prava=5jan-skacel