KRÁL Ladislav

* 8. prosince 1905 Lešany u Prostějova

+ 21. listopadu 2005 Brno

Učitel, muzikant, organizátor protifašistického odboje na Kyjovsku

Ladislav Král se narodil jako nejmladší ze čtyř sourozenců do krejčovské rodiny. Musel opustit svůj životní sen o hře na housle na konzervatoři a místo toho čerstvý maturant prostějovského gymnázia nastoupil jako výpomocný učitel na trojtřídku do Bukovan, kde rozhýbal místní společenský život. V roce 1927 přešel na Obecnou školu do Žeravic, kam se dostal po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové. V Žeravicích hrál na varhany, byl regenschorim v kostele Československé církve, začal pracovat v Sokole a do Vracova jezdíval za hrou kvartetní. V roce 1992 právě Ladislav Král otvíral v Žeravicích Památník J. A. Komenského. Po deseti letech přešel na školu do Kyjova, kde se stál tajemníkem okresní péče o mládež. Zde se věnoval práci sociální, měl na starosti dětský domov, adopci dětí, čas si našel také na Sokol, divadlo, pěvecký sbor a varhany ve sboru Čsl. církve. 

Významnou kapitolou v životě Ladislava Krále bylo jeho působení v odboji, a to v kritické době po tragickém rozprášení skupiny Obrana národa, jejíž účastníci z Kyjova a okolí byli popraveni. Přesto osobně na sklonku války organizoval vytyčování místa, kde měly být shozeny zbraně pro zamýšlené povstání po příkladu Slovenska. Úkolu velitele CARBON Františka Bogataje se ujal právě L. Král se spolupracovníky, nejprve byla založena skupina CARBON Žeravice, pak následovali skupiny statečných odbojářů v Nenkovicích, Šardicích, Bohuslavicích. Bedny spadly 25. března 1945 v 1:30 severně od Žeravic, část beden se podařilo zakopat, zbytek po vyrušení náhodnými chodci byl ukryt do potoka, kde je ráno policie našla. Zachránilo se 40 kg trhaviny, 5 automatických pistolí a dva tisíce nábojů.

Po válce se Ladislav Král odstěhoval s rodinou do Brna, kde se na zemské péci o mládež staral o 54 dětských domovů na Moravě. V roce 1948 se vrátil ke své učitelské profesy, založil pěvecký sbor. Jeho nesplněný sen o konzervatoři mu vynahradily obě dcery – profesorky brněnské konzervatoře Naděžda Bučková a Věra Lejsková, která tvoří s manželem Vlastimilem klavírní duo.

Použitá literatura:

DUNDĚRA, Jiří. Hrstka osudů. 1. vyd. Kyjov: Kyjovské Slovácko v pohybu, 2010. 207 s. s. 85 – 89. ISBN 978-80-254-8506-4.

DUNDĚRA, Jiří. Král se stých narozenin nedožil. Slovácko: noviny pro Hodonínsko, Kyjovsko a Veselsko.

Roč. 98 č. 49 (6. 12. 2005), s. 14.

UHER, Jindřich. Ve šlépějích českých kantorů. Malovaný kraj. Roč. 32, č. 2 (1996), s. 26. ISSN 0323-1542.