HORKÝ Otakar

* 21. listopadu 1920 Veselí nad Moravou

+ 6. října 1981 Uherské Hradiště

Básník, muzikant, dramaturg a scénárista

Otakar Horký se narodil 21. 11. 1920 ve Veselí nad Moravou, ale po své babičce z matčiny strany měl pevné kořeny na Horňácku, ve Velké nad Veličkou. Prožil nelehké dětství v nemajetné rodině, kde obživu pro rodinu obstarávala matka, neboť otec odešel za vidinou lepšího života do Ameriky, odkud se nikdy nevrátil. Nadaný Otakar vystudoval Gymnázium v Uherském Hradišti, ukončené maturitou v roce 1940. Ze školních lavic jeho cesta vedla přímo do práce na okupačním Arbietsamtu, kde s rizikem pomáhal českým dělníkům vyhnout se nasazení v Říši. Po osvobození studovat angličtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po skončení studia se vrátil zpět domů, do Uherského Hradiště. Nejprve učil na střední zdravotnické škole, poté se stal ředitelem střední ekonomické školy, pak vychovatelem učňovské mládeže. Posléze nastoupil na místo dramaturga Slováckého divadla v Uherském Hradišti. V letech 1960 - 1964 byl kulturním inspektorem  ONV a o pár let později dramaturgem a scénáristou Československé televize v Brně. Tam dosáhl největšího úspěchu pořadem „Jízda králů“, která se realizovala v Hluku. Práce v televizi mu velmi vyhovovala, neboť v ní mohl uplatnit široké spektrům svých zájmů. Jeho kvalitní a smyslu plná činnost byla přerušena drsnými zákroky mocných proti intelektuálům po roce 1968. Odešel na místo technického redaktora do Lidové demokracie, bez možnosti publikovat. Nikdo mu však nemohl vzít jeho největší zálibu – verše a hudbu. Otakar Horký psal verše srdcem, vložil do nich své vlastní pocity a prožitky, svůj vlastní život. Ke své tvorbě byl velmi kritický, básně několik let zdokonaloval, přibrušoval, hledal pravá slova. V roce 1958 vyšla básnická sbírka Struny a pentle. Spolu s uměleckým fotografem Oldřichem Rakovcem vydal reprezentativní publikaci Strážnice, kde fotografie doplnil zpěvnými a přiléhavými verši.  Jeho verše vycházely také v časopisu Host. Vyjít už nemohla připravená „Romance o Verunce“ s ilustracemi Vladislava Vaculky, inspirovaná pobytem J. Mánese v Bílovicích k jeho 100. výročí úmrtí (1971) ani sbírky Havraní stříbro nebo Stínokresby.

V roce 1939 jako samouk začal hrát na klarinet v cimbálové muzice Slováckého krúžku v Uh. Hradišti, kde se setkal s muzikantem J. V. Staňkem. Je spoluzakladatelem souboru Hradišťan a členem jeho vedení. V muzice O. Horký hrál na klarinet a podílel se i na tzv. nové tvorbě – nejznámější je verbuňk „Dobré je, dobré je, že už není pána“ na text Anežky Gorlové.  Na klarinet si zahrál také ve slavném filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci. Je spoluautorem obnoveného bílovského kroje pro tanečníky Hradišťanu podle kreseb J. Mánesa.

Otakar Horký zemřel 6. 10. 1981. V roce 1999 k jeho poctě vydal Klub kultury a město Uherské Hradiště sbírku jeho básní Sestřička poezie.

Použitá literatura:

Československý hudební slovník: osobnosti a instituce. 1. svazek A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. S. 472-473.

HEIDLEROVÁ, Věra. Otakar Horký (21. 11. 1920 – 6. 10. 1981). Zpravodaj města Uherské Hradiště. 1991, č. 11, s. 21.

MADĚRIČOVÁ, Anna. Vzpomínka na Otakara Horkého. Slovácké noviny. 2000, roč. 10, č. 48 (29. 11.), s. 12.

PAVLICOVÁ, Libuše. Otakar Horký: hudebník, básník. Zpravodaj města Uherské Hradiště. 2000, č. 11, s. 8.

POTYKA, Miroslav. Vzpomínka na klarinetistu Hradišťanu Otakara Horkého. Slovácký deník. 2010, roč. 21, č. ze dne 20.10.2010. Dostupný na www. https://slovacky.denik.cz/tydenik_slovacko/tydenik-otakar-horky-20101116.html.